Problém iliberální revolty
Vždycky jsem někde psal, že původně nechci reagovat na text, který napíše nějaká, v liberálním novinářském mainstreamu protěžovaná, osoba. Ale text Anne Applebaum, který vyšel v českém plátku Respekt pod názvem „Varování nejen pro Evropu“ mě inspiroval k jedné úvaze, jaký je vlastně myšlenkový svět největších ultralevičáků světa všech dob – kosmopolitních městských liberálů druhé dékady 21. století.
O tom, že si nevidí do vlastní huby a jedná se často o zlé lidi maskující se dobrem s neskutečným fetišem voluntarismu, kdy kulturními a politickými opatřeními chtějí likvidovat metafyzickou podstatu lidského bytí (přičemž ji popírají, že existuje a nechávají ji myšlenkovému světu „nácků“, jako dědictví jejich despotických předků), bylo napsáno docela dost různých textů. Tímto směrem nechci jít. Mě fakt zajímá článek Applebaum.
Applebaum ve svém varovném textu, jehož charakter šíření není nepodobný snaze o univerzálnost poselství podobně jako v dobách Kominterny, dojímavě konstatuje, že lidé bažící po svobodě (v jejím případě v podobě liberálního parlamentarismu) v Polsku, se stali nějakým záhadným způsobem lidmi toužícími po utahování šroubů, získávání koryt a netoleranci vůči oponentům. Applebaum rovněž přiznává možnost, že takoví byli i předtím, jen je spojoval stejný nepřítel, resp. stejný tyran, přičemž tahle možnost se jeví jako přesnější, avšak v čem? Legutko, polský politik a šiřitel smíšené a iliberální koncepce demokracie, chápe liberalismus jako politický plod stejného pitomce, který aplikoval socík v Polsku a ve střední Evropě, tj. nadšeného a zapáleného hňupa (nutno chápat jako implicitní kategorii sui generis), který nectí určitá pravidla, která jsou člověku dána bez jeho přičinění.
Otázky stojí následovně:
Je oprávněné si stěžovat na nedemokratičnost politického protivníka, když nerozumím pojmům demokracie a liberalismus a neumím je rozlišit?
Je seriozní tvrdit, že systém, který není liberální, avšak zcela demokratický a spíše lidový, je pokračovatelem sociokulturní nivelizace po vzoru východoevropských komunistů, přičemž předchůdce (liberál) nepustil do svého teritoria nikoho jiného než sebe samého?
Pláč lidí jako Applebaum nebo Zakaria je varováním „velkých myslitelů“ před ztrátou totality liberalismu (jejich slovy otevřené společnosti). Ztrátou jejich dlouho držených pozic ve všech politických stranách, v kulturních institucích, byznyse a tzv. sociální sféře (angažovaní občané, ve skutečnosti jde o profesionální revolucionáře v politických nevládních organizacích) a nahrazováním, zejména v Polsku a Maďarsku, lidmi, kteří byli za rudých i duhových úchylů (liberálů) ostrakizováni, perzekuováni, vysmíváni a to v tom lepším případě. Nejenže nepochopili specifikum středoevropského prostoru (geopolitická, geografická, ideová a metafyzická specifika), ale nepochopili, že ty, které odstrkovali a smáli se jim teď odstrkují je a nechtějí o nich ani slyšet. Jaká hrůza! A jak je možné, že s dobráky z Polska, se kterými tehdá bojovali proti společnému nepříteli (sociku) si teď nemohou vzájemně přijít na jméno? Napovím, většina Poláků totiž chápe svobodu v její národní a křesťanské rovině, jinými slovy, když jsem Polák a křesťan – jsem svobodný. Tohle Applebaum nechápe. Applebaum si myslí, že liberální kultura je vyšší než všechny ostatní, protože dá vyniknout jednotlivce pouze s ohledem na jeho kvality a nikoli na jeho přesvědčení. Lež století, které snad ani Tabery nemůže v jeho nejdivočejších snech věřit.
My, iliberální demokraté, se prý mstíme. Ne, bereme si zpátky střední Evropu v duchu principu národní většiny, která nám prozatím dává hlasy kvůli skvělým výsledkům liberálů v západní Evropě. Začněte trochu důvěřovat možnosti, že někdo jiný to může dělat lépe než vy a buďte statečnější.
