O právech Afroevropanů
Médii proběhla zpráva, že turecká loď El Hiblu 1 zachránila skupinu asi 120 afrických migrantů ve Středozemním moři. Situace v poslední době nikoliv neobvyklá. V tomto případě ovšem migranti loď unesli, když zjistili, že na rozdíl od lodí nevládních organizací, které jim slouží coby taxislužba na cestě do Evropy, je má posádka v plánu vrátit (zcela správně a oprávněně) do země ze které vypluli, což byla v tomto případě Libye.
Tedy, unesli. V newspeaku České televize šlo o „převzetí kontroly“ nad lodí. Migrantům údajně v Libyi hrozilo, že budou prodáni do otroctví, a tak přinutili posádku, aby změnila kurz a plula k Maltě. Tam loď naštěstí obsadila armáda. Podle SUA (Úmluva o potlačování zločinů ohrožujících bezpečnost námořní plavby) z roku 1988 je však jednoznačně „zmocnění se lodi či kontroly lodě násilím nebo pod výhružkou násilí či jakékoli jiné formy zastrašování“ považováno za trestný čin. To ovšem nebránilo řadě organizací zaměřených údajně na ochranu lidských práv, aby spustili hlasitý nářek ve prospěch únosců. V tomto případě by samozřejmě bylo naivní očekávat, že politici začnou volat po jejich potrestání na základě zákonů o schvalování trestného činu.
K tomuto zločinu došlo v době, kdy bylo Evropským parlamentem odhlasováno usnesení Základní práva osob afrického původu. Právo na únos lodě za účelem cesty do Evropy v něm zatím zmiňováno není, ale i tak toto usnesení obsahuje řadu zajímavých bodů:
Zavádí oficiálně pojmy jako Afroevropan (po vzoru Afroameričan), který byl dlouho jen sarkastickým eufemismem používaným odpůrci migrace, nebo afrofobie (body A. a B.), jelikož nadužívaný pojem xenofobie již evidentně přestává stačit – je zřejmě třeba ukázat, kdo je hlavní „obětí“ údajné nenávisti Evropanů.
Používání černých masek v lidových tradicích (například během masopustních zábav) údajně „udržuje zakořeněné stereotypy o lidech afrického původu, které mohou diskriminaci ještě zhoršit“ (bod G.).
Děti afrického původu prý, podle neupřesněných důkazů, dostávají nižší známky než jejich bílí vrstevníci a mnohem častěji předčasně ukončují školní docházku (bod K.). To má podle autorů zřejmě vypovídat o jakémsi institucionálním rasismu vzdělávacího systému, nikdo si však zřejmě neklade otázku, zda skutečným důvodem není spíše fakt, že etnokulturní rozdíly jsou natolik velké, že africké děti nezvládají tempo evropských spolužáků. To se vztahuje i ke konstatování, že lidé afrického původu jsou neúměrně vysoce zastoupeni v nízkopříjmových skupinách (bod P.). Zřejmě nás čekají nechvalně proslulé afirmativní akce po vzoru USA.
Dospělí a děti afrického původu jsou údajně stále zranitelnější, když jsou zadržováni policií – ze strany policistů prý také dochází k rasovému profilování (tendence být obezřetnější vůči osobám zjevně rasově odlišným) mimojiné „v oblasti opatření proti terorismu nebo kontrol přistěhovalectví“ (bod L.). Prokletí politické korektnosti, které brání pojmenovat konkrétní problém, se podle autorů rezoluce musí uplatňovat i tam, kde je stěžejní – je pochopitelné, že v době migrace z arabských a afrických zemí se policie a další orgány zaměřují na osoby arabského a afrického původu. Opět by bylo na místě se ptát, zda je příčinou častějších zadržení Afričanů rasismus policistů, nebo prostá skutečnost, že migranti se disproporčně často dopouštějí kriminality, a to včetně dětí i „dětí“, u kterých však testy potvrdí, že jejich skutečný věk je vyšší než ten jimi udávaný.
Lidé afrického původu údajně v dějinách významně přispěli k budování evropské společnosti, přesto velká část z nich prý čelí diskriminaci na pracovním trhu (bod O.). I když pomineme ahistoričnost tohoto tvrzení, které se autoři ani neobtěžují dokládat nějakým příkladem (zřejmě i proto, že neexistuje), lze stěží omlouvat neschopnost přizpůsobit se evropskému pracovnímu trhu jakýmisi vybájenými přínosy v minulosti.
Na základě těchto a dalších tvrzení rezoluce mimo jiné požaduje, aby:
Členské státy a orgány EU uznaly, že lidé afrického původu jsou obzvláště vystaveni rasismu, diskriminaci atd., a že mají nárok na ochranu před těmito nerovnostmi včetně požívání pozitivních opatření na propagaci (bod 1.).
Členské státy rozvíjely vnitrostátní strategie proti rasismu, které se budou zabývat srovnáváním situace lidí afrického původu v oblastech, jako je vzdělávání, bydlení, zdravotnictví, zaměstnanost, policie, politická účast a zastoupení, a podporovat přítomnost lidí afrického původu v televizních pořadech a sdělovacích prostředcích. Mají také řešit „nedostatečné zastoupení lidí afrického původu v politice“ a „nedostatek vzorů“ pro africké děti (bod 11.).
Dále rezoluce zdůrazňuje úlohu občanské společnosti v boji proti rasismu a diskriminaci (bod 12.), žádá Komisi, aby ustavila specializovaný tým se zaměřením na problematiku afrofobie (bod 14.). Také žádá, aby členské státy ve všech podobách trestního práva, ale také u protiteroristických opatření a kontroly přistěhovalectví (!) ukončily všechny formy rasového nebo etnického profilování (bod 17.). V podstatě je tedy vyžadováno, aby v situacích, které jsou s původem pachatelů úzce svázány, na něj nebylo vůbec pohlíženo, a to ani v rámci prevence. Zřejmě je důležitější pocit duševní pohody afrických imigrantů, než bezpečí původních obyvatel Evropy.
Evropské politické strany, nadace a parlamenty by také prý měli podporovat a rozvíjet iniciativy zaměřené na politickou účast lidí afrického původu (bod 26.).
Rezoluce nijak nereaguje na skutečnost, že značná část imigrantů do Evropy přišla nelegálně, na mnohonásobně vyšší kriminalitu (včetně násilné), kterou tito lidé páchají, ani na odlišnou mentalitu a fakt, že značná část „lidí afrického původu“ není ochotná a schopná přijmout evropské zákony a zvyklosti a zaměřuje se pouze na údajné křivdy a diskriminaci. Žádný prostor zde vedle práv nedostávají povinnosti, a to ani deklarativně. Namísto toho, aby se řešil samotný problém masivní přítomnosti lidí, kteří uznávají zcela jiný hodnotový systém, naši evropští zákonodárci jsou toho názoru, že problémy vzniklé touto přítomností je třeba řešit pozitivní diskriminací, propagací „Afroevropanů“ (podobnost s pojmem kočkopes je sama o sobě vypovídající) a bojem proti „afrofobii“, kterou je zřejmě kromě násilí a zločinů z nenávisti myšlen i prostý lidský instinkt, kdy jedinec dává přednost osobám, které jsou mu objektivně bližší – i na etnické či rasové úrovni. Že to autoři rezoluce nechápou a hledají pak jak problémy, tak jejich rádoby řešení na základě mylných předpokladů, může mít katastrofální následky.
Ignorace zásadního faktu, že koexistence lidských skupin, které jsou naprosto odlišné – etnicky, kulturně, sociálně atd. – je problematická, vede pouze k prohlubování problémů, nikdy k jejich řešení. Pokud by Evropská unie chtěla skutečně pomoci Afričanům, nebude přijímat usnesení podobná tomuto, nebude de facto podporovat migraci (včetně s ní spojenou trestnou činností, od nelegálního překročení hranice přes únos lodě až po obchod s lidmi a pašeráctví) a namísto toho se zaměří na pomoc Africe tak, aby se migrace směrem do Evropy výrazně snížila – především vytvářením ekonomické a politické stability a z toho vyplívajícího hospodářského rozvoje a zlepšení bezpečnostní situace. S tím jsou ale spojeny i kroky, které pro EU jako instituci nutně jsou tabu: ukončení ekonomické exploatace včetně využívaní Afričanů jak v Africe, tak v Evropě jako levné pracovní síly, oddlužení afrických států (respektive zemí třetího světa obecně), regulace porodnosti na přelidněném černém kontinentu a řada dalších opatření, která by Afričanům mohla pomoci reálně, na rozdíl od rozličných rezolucí. A to bez toho, aby museli opouštět své rodné země.
Rezoluce Základní práva osob afrického původu není ničím jiným než dalším bičem, který na sebe (ale ve výsledku i na ty, které má chránit, tedy na Afričany) prostřednictvím svých zástupců v Evropském parlamentu upletli sami Evropané, a který ve výsledku nepomůže nikomu.
Pro pořádek dodám, jak v případě tohoto usnesení hlasovali čeští europoslanci:
Pro hlasovali Dlabajová, Charanzová (obě ANO), Telička, Ježek (oba dříve ANO) Kohlíček, Konečná, Maštálka (všichni KSČM) Niedermayer, Pospíšil, Štětina, Polčák (všichni TOP 09) Šojdrová, Svoboda, Zdechovský (všichni KDU-ČSL), Poche, Sehnalová, Keller (všichni ČSSD), zdrželi se Tošenovský a Zahradil (oba ODS), nepřítomný byl Poc (ČSSD) a jediná čestná výjimka, hlasující proti přijetí usnesení, byl Payne (SSO).
Myslete na to, až půjdete k volbám do Evropského parlamentu.
