Ohlédnutí za teroristickými útoky na Srí Lance

Konstatování v médiích: „Po teroristických útocích na Srí Lance, organizovaných místní odnoží IS, islamistickou organizaci Tauhíd džamáte, už je evidováno 310 obětí a více než 500 zraněných.“

Pominu fakt, že ačkoliv počty mrtvých a zraněných výrazně překročily dosavadní „standardy“ podobných útoků spáchaných islámskými teroristy v Evropě, nikdo z evropských vůdců nijak viditelně neroní krokodýlí slzy.

Nepostřehl jsem ani, že by měli dámy a pánové v čelech evropských států tendenci se shromáždit například pod Eiffelovkou a táhnout společně Paříží k vypálenému Notre-Dame dejme tomu za vítězství pravdy a lásky nad terorem a nenávistí. I to ale pominu. Na bývalém Cejlonu přece jen jde o lidi druhé kategorie, příslušníky bývalé (postupně) portugalské, holandské a nakonec britské kolonie, a těch několik mrtvých „cizozemců“ ať si opláčou doma. Aby se to zbytečně nerozmazávalo.

Co mě ale už dlouhou dobu vadí, je stále a stále se objevující jistá disharmonie v češtině, jinak velmi dobře disponované a vybavené k vyjadřování různých odstínů vnímání a úhlů pohledu na realitu. Nemohu se totiž nijak dobrat podstaty a významu slova „islamistický“.

Pokusím se to objasnit na výrazech, spojených s nám blízkým křesťanstvím. Podle definice je křesťanství „…abrahámovské, monoteistické, univerzální, historické, misijní náboženství, soustředěné kolem života a učení Ježíše z Nazaretu, kterého chápe jako mesiáše, spasitele světa a Božího syna, vzniklé z antického judaismu na území Palestiny, kde Ježíš působil. Jeho stoupenci se nazývají křesťané“. Od pojmu „křesťanství“ je odozeno vše, co s ním souvisí. Existují i pojmy „křesťanští extrémisté“ a „křesťanský terorismus“.

Čekal bych, že něco podobného bude existovat i v případě dalších náboženství, včetně islámu. Ten je definován jako, „…monoteistické abrahámovské náboženství, založené na učení proroka Mohameda, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. Slovo islám znamená ‚podrobení se‘ či odevzdání se Bohu. Stoupenec islámu se nazývá muslim, což znamená ‚ten, kdo se podřizuje [Bohu]‘“.

Na rozdíl od křesťanů jako obecného označení vyznavačů libovolné větve křesťanského náboženství, se tedy vyznavači islámu nenazývají „islamisté“, ale „muslimové“. Až potud je to v pořádku. Existují pojmy „islámský“, například ve spojení „stát“, „islámské“ ve spojení „náboženství“, a stejně tak existují pojmy „muslimský“, „muslimské“ (např. zvyky), atd., atd. Nikde tady ale nevidím místo pro pojem „islamistický“, obvykle mediálně spojovaný se všemi negativními projevy islámu včetně terorismu, který i Wikipedie definuje stejně jako „křesťanský terorismus“ spojením „islámský terorismus“.

Pojem „islamismus“ nebo „islamistický“ tak vlastně není od čeho odvodit. Proč tedy v médiích i oficiálních vyjádřeních politiků neslyšíme (až na výjimky) po jazykové stránce správný pojem „islámský terorismus“, odpovídající např. logice pojmu „křesťanský terorismus“, ale je nám v tomto spojení vnucován patvar „islamistický“, který po jazykové stránce s islámem nebo muslimy nemá nic společného. Stále marně přemýším nad důvodem tohoto mrzačení českého jazyka a svým způsobem permanentního urážení islámu a muslimů.