Jak pustě bude vypadati Zem

Jak pustě bude vypadati Zem
už neosvětlovaná Apollem!

Kde Apollových mus dřív slýchat bylo zpěv,
tam bude rozléhat se jen – řev,
kde jasná Athene rozvážnou vládla radou,
tam vše se rozvíří pod temných pudů vládou…

Nejkrásnější tvůrčí bozi dne:
Apollo a Pallas Athene!

Čím svět se stane, až pozvedne se onen základ podsvětí
a z tmy vyhrnou se temné postavy?
Až divě zamávají světem černé ruce,
jež vtrhnou na Olymp tak prudce
a náš svět zaplaví?

Pro staré světlé božstvo na Olympu
rok od roku kritičtější vyvstávají dnové.
Do jejich tvoření a her se vždy víc zlozvuk mísí –
hluk podzemí. Všem světlým Bohům hrůzně zní,
Zem se chví, Olymp s ní.

Černé, žluté ruce podzemí vzpírají,
zlým vzdorem černě vpadlých očí,
přespříliš mstivě, nevraživě vzhůru se točí,
zarytě, v pochmurných hlavách sedí,
vždy více daly růst své síle,
nyní se blíží jejich velká chvíle!

Přepis fragmentu básně pochází z pozůstalosti Jana z Wojkowicz (vl. jménem Jan Nebeský) uložené ve Vlastivědném muzeu v Nymburku.