Upgrade Západu a ze Západu
Začít nějaký text o vlastních myšlenkách je někdy opravdu těžké. Co se děje se světem dnes není pro mnoho z nás žádným překvapením, bohužel. Proto se budu snažit v tomto textu držet jen několika vektorů, které se mi jeví jako konvergentní (tohle slovo bude hodně inflační). Ale víte jak to je, že něco nějak vypadá ještě neznamená, že to tak je.
COVID-19 agenda. Liberálové křičí, že se zastavil trh (co ty hospody, co ty hospody, co ty hospody?). Lidi spolu nevydrží doma, mohou se rozpadat vztahy kvůli neschopnosti sdílet společný čas, z nedostatku prostředků, nárůstu frustrace a napětí. Většina pozornosti je soustředěna tímto směrem. Téma dominuje ve všech médiích, takřka. Co se odehrává na Náhorním Karabachu, na řeckých hranicích s Tureckem, na ulicích islamizovaných západních měst? Co nastává v USA? Státu, který opouští roli hegemona světové politiky? Občanská válka? Za tím vším se dá leccos provádět, kout pikle. Řečičky o fake news, dezinformacích apod. jsou jen kouřovou clonou snah o proměnu společností na Západě. Základní motiv je začít od začátku a po svém, bez zátěže minulosti a předků – další lapsus progresivistů, kteří jsou chycení v lineární pasti. Někteří jedinci vědí, že jdou cíleně proti člověku nestvořenému řádu. Bez ohledu na následky. Viry a bakterie lidem pomáhají, ale i zabíjí, od pradávna. COVID-19 opravdu není chřipka a je neskutečně nevyzpytatelný, u dvou zdravých lidí se může zachovat zcela jinak a zatím není známý onen klíč (možná je, ale kdoví). Ve společnosti, která je založená na principu dobývání renty, tj. zneužívání veřejného bohatství zpravidla nadnárodním kapitálem, musí být epidemie nebo alespoň její fenomén požehnáním. Vznikne mnoho nových segmentů, které budou parazitovat na tom, co jiní pracně vytvořili.
Segment NBIC (nanotechnologie, biotechnologie, informační a komunikační technologie a kognitivní vědy – termín, který razil francouzský sociální a politický filosof Jean-Pierre Dupuy ve své knize Aux origines des sciences cognitives) se jeví jako horkým favoritem. Nyní v těchto odvětvích dochází k historické konvergenci, aby se už nikdy od sebe tyto resorty neodloučily a vytvořily tvar nové skutečnosti v podobném rozsahu, jaký byl vytvořen darwinismem a evoluční teorií, ale s tím rozdílem, že bude mít fatální následky v podobě patologie a ireverzibility, což je rovněž jeden z cílů. Dystopické představy romanopisců, scénáristů a režisérů jakoby nesloužily jen oddáváním se fantazii, ale přípravě na nevyhnutelné. Tomu odpovídá i akceleracionismus – směřování a zrychlování do jednoho časoprostorového bodu, kde se nachází horizont událostí člověka, světská eschatologie a přípravy na sňatek člověka s jeho Sirael, kdy jejich děti navždy změní náš svět. Svět odloučený od skutečnosti tak, jak ji známe ještě dnes. Hovořit o numinózní skutečnosti je a bude ještě více irelevantní, protože nebude docházet k vůbec žádné interferenci s budoucími bytostmi, které zřejmě budou obývat tuto planetu.
Už dnes nám musí přijít vtipné, jak nadnárodní korporace a egregory, které řídí sociální sítě, zakazují mluvit prezidentům, státním činovníkům, duchovním apod. Stát se domáhá svých práv na svobodu projevu na sociálních sítích? Kdo je tady tedy suverén? Je to lid a jeho stát? Dávno ne. Kyberprostor dříve konkuroval skutečnosti, ve které se se sebou potýkali jednotlivci, stát, společnost a různé skupiny. Dnes korporátní kapitál v kyberprostoru určuje vlastní pravidla. Nebyl budován zdola a prací. Vznikl za účelem rozvoje vzniku závislosti jeho uživatelů. Je to narkotický sen, ze kterého v jeden moment nemusí být cesty zpět. Často jsem uvažoval, jestli neexistuje někde ve vesmíru stará, avšak duchovně zdegenerovaná civilizace, která už tady vlastně není s námi, ale někde ve své virtuální realitě, kde si dopřává jen samé pozitiva a sociální jistoty. Je otázka, jestli lze nevyhnutelnosti nějak čelit? Nesmyslná otázka, že.
