Dvourecenze, aneb když dva dělají totéž, není to vždy totéž…
Při jednom z mých výpadů do vlasti, pracuji totiž v Bavorsku, pln dychtivosti těšil jsem se na vydání v českém jazyce uznávaného německého autora, který je už dnes literární i životní legendou a do určité míry i oporou současné metapolitiky. Nakladatelský dům Academia sliboval být zárukou kvalitní redaktorské práce, plus určité úrovně knižní produkce, aby taky ne, když se cenově blíží spíše západoevropské knižní produkci. Takže zakoupeno, četba započata už ve vlaku zpátky do Bavor…
No hernajs…, nejprve nadskakujete, pak už vrčíte a nakonec jen resižnovaně (jak říká seržant Tračník z Ankh-Morporské Noční hlídky) tiše nadáváte.
Překlad příšerný, plný nesmyslů, paní překladatelka možná individuálně konzultovala některé termíny s lektory – znalci vojensko-historické literatury, ale co platno, když jí unikají souvislosti… Jen příklad, termín „Südwest“ přeloží jako jihozápad a nedá jej do uvozovek, takže se odkaz na Německou jihozápadní Afriku rozplyne do ztracena a text je významově nesrozumitelný.
Dnes se nesmyslně šetří na všem, vyházet jazykové redaktory, nedělat a nezadávat celkové revize překladů je dnes už pasé…, ale co kdyby se ředitel nakladatelství Academia věnoval místo politicko-agitační činnosti spíše zlepšování práce svého publikačního kolektivu?
A naopak, je už dnes žel smutnou vyjímkou, že kvalitní historicko-popularizační práce dnes píší nadšenci do historie, než tzv. „profesionální historici“. Krásný příklad je práce dvou autorů, ing. Karla Oktábce a Mgr. Radka Andonova. Vojenská vzpoura v Rumburku 1918 je široké veřejnosti známá spíše ze značně nepřesného filmu Hvězda zvaná Pelyněk režiséra Martina Friče a a tendenčních děl typu Pod císařskou šibenicí pana Jindřicha Marka.
O to víc pak mě potěšilo, když jsem se pročítal svěžím, čtivým popisem tragického roku 1918 v severních Čechách/Sudetech. Autoři až akribicky snášejí věcně a nezaujatě, se skutečným humanismem a soucitem s postavami důkazy, popisy, zápisy, fotografie, pohlednice, velkou pochvalu si zaslouží skvělé mapové podklady a vtipné využití dobových kolorovaných pohlednic k popisu průběhu vzpoury. Takovou prkotinu, jako vzorné provedení revize textu ani není nutné psát… Jak tristně pak vyzní srovnání s předchozí prací!
Fazit, už sem si zvykl, že historicko-popularizační práci v našem času kolektivního oblbení dělají nadšenci, srdcaři. Zatímco páni oficiózní historiografové si kandidují do Senátů, bojují s „fejknjůs“ a tak podobně. Zavírám svou recenzi povzdechem z Jaroslava Žáka, který v románu Ve stínu kaktusu píše, že je to zemička, kde generálové píší a učenci a písmáci bojují. Po dalším půlstoletí vidíme, že se zase nic nezměnilo…
Válečný deník 1914-1918
Ernst Jünger
Academia, 2020.
Vojenská vzpoura v Rumburku 1918
Radek Andonov & Karel Oktábec
Města Rumburk a Nový Bor, 2017.
