Denně na talíři a kdy je třeba rasismus zlehčovat

Tři měsíce po nepokojích zažil americký Kapitol další útok, ale tentokrát obvyklým podezřelým není pravicová chátra, nýbrž příznivce hnutí, které hlásá černoškou nadřazenost. Nepočítejte s tím, že by taková událost vedla k zásadnějšímu přehodnocení tendenčního a předpojatého přístupu k otázkám domnělé rasové nerovnosti.

Pachatelem byl Noah Green z Indiany, který si k útoku vybral vozidlo, kterým najel do policejní barikády a na policisty následně zaútočil nožem. Útočník patřil k hnutí Nation of Islam, které se hlásí k černému rasismu.

Nikoli nečekaně prezident Biden vyjádřil zármutek na úmrtím příslušníka Kapitolské policie, ale ani slovem neodsoudil podezřelého, který byl prokazatelně sympatizantem extremistické organizace. Naopak zcela průhledně si neodpustil narážky k násilnostem z ledna letošního roku, ve které vyústil protest Trumpových příznivců. A to nehledě na fakt, že přes zjevné a prokázané fake news některých liberálních médií ani jedna obětí lednových nepokojů protrumpovské pravice nebyla zabita samotnými demonstranty.

Odstraňování nečekaných následků (damage control) je již v plném proudu. Pochopitelně toto bude ojedinělý výstřelek extremisty. Bude připomínáno, že vůdce Nation of Islam, podle kterého mají běloši vyhynout, v minulosti údajně podpořil Trumpa. Což je údajný starší výrok, jehož autentičnost je některými americkými fact-checkery zpochybňována. Ve skutečnosti Farrakhan pochválil Trumpa „za zničení jeho nepřátel“, kdy byly myšleny americké federální agentury jako FBI.

Názornou ekvilibristiku předvedl například bývalý nesehnutý odpůrce radarové základny v ČR Karel Dolejší, toho času s poněkud uvadajícím radikalismem hájící „rozumné konzervativce“ z neokonzervativního zombie Lincoln project.

Snaha podsunout, že bílí trumpisté a černošští radikálové „odmítající rasový smír“ jedno jest je úsměvný pokus hájit neobhajitelné.

Tak aby bylo jasno, není vůbec podstatné, jestli Noah Green souhlasil s Bidenovou politikou nebo ne. Současná americká administrativa podporuje narativ Black Lives Matter o kolektivní vině bělochů a podporuje „kritickou rasovou teorii“, jinými slovy, rasismus naruby.

A všechny výstřelky tohoto názorového spektra, z nichž jako poslední můžeme zmínit hysterii kolem překladu černošské básnířky Amandy Gorman nebo tlak na ukončení výuky klasické hudby, která „představuje nadvládu bílých“, jsou hlubokou obsesí rasovými otázkami.

Nejde jen o neakceptovatelné a zcela ahistorické uplatňování kolektivní viny, ale zejména popření kultury samotné. Proč by černošskou básnířku nemohla překládat běloška? Levičáci rádi používají příměry o nezaměnitelném historickém kontextu afroamerické komunity, který nemůže opakovat nikdo jiný než černoch. Neopakovatelný kontext ale může být všechno. Je to naopak kultura, která vždy fungovala především jako most mezi náboženstvími, rasami a národy.

A celý tento cirkus si nyní celosvětově proráží cestu mediálně a politicky zcela neregulován, podporován a štědře financován technologickými giganty. Málokdy v historii měli radikálové nejrůznějších barev tak příznivé podmínky, šanci na zastání a hordy pisálků, připravených k automatické obraně, zlehčování a popírání.

Tak nám hlupáci alespoň netvrďte, že i za druhý útok na Kapitol může Trump a spol.