Tajnosti levice od Jean-Claude Michéa

„Michéa důsledně sdílí Laschovu kritiku kapitalismu, kulturní konzervativismus i schopnost dívat na základní otázky společnosti zdola, tj. z perspektivy její chudší a slabší části. Snad se nedopustíme žádného násilí vůči jednomu či druhému, pokud je oba budeme považovat za představitele určitého konzervativního socialismu, který není ani liberální, ani komunistický.“

– z předmluvy Petra Druláka

„Kritika se nesmí spokojovat s tím, že bude rituálně odsuzovat následky ekonomického liberalismu (pro tyto účely cudně překřtěného na ‚neoliberalismus‘) a současně posilovat dopady liberalismu politického a kulturního, který ho jako siamské dvojče doplňuje po stránce psychologické a ideologické.“ 

– Jean-Claude Michéa

Francouzům jsem levičáctví vždycky věřil, ať se jednalo o idealismus nebo o odborářské funkcionaření. Ve Francii rovněž vznikají i názory, podobně jako v Německu, které když získají určitou míru popularity (a taky zájmu kapitálu), tak mohou změnit politické klima i v periferních zemích, do které díky vlastní hlouposti patříme i my (nebojte, není to problém geografické velikosti). Když trochu opomeneme dělení na pravou a levou stranu politického spektra, které dle Patricka J. Deneena nic moc neříká, protože ať už volíte levici nebo pravici, vždycky zvítězí liberalismus, jednou učesaný s pěšinkou doprava, podruhé doleva, tak návrat ke třem moderním ideologiím nám vyvstane jako nápověda. Liberalismus, socialismus a konzervatismus. Všechny tři mají jak svoje žádoucí, tak úpadkové formy.

Liberalismus, nejstarší z nich, zažívá svoji úpadkovou formu jako poslední, v podobě hypertrofovaného kulturního relativismu a obludného nadnárodního chcete-li korporátního kapitalismu. Kapitalismus si kulturní relativismus vydržuje, pač je skvělým zdrojem zisku. Diverzita, různá pohlaví, sexuální menšiny apod. jsou pro třídu těch, kteří tyto módní trendy prostřednictvím politiky a byznysu legitimizují, něco naprosto ohavného, ale velice ziskutvorného. Navíc, svět bez hranic a limitů léčí mindráky nejrůznějším mrzákům, kteří omezení racionální společnosti vnímají jako projev totalitarismu. Je to báječná souhra. Poslední stadium liberalismu v symbióze se socialismem? Je to ono? Řečeno Michéou; emancipace pracujících se přesunula do politické emancipace jedinců, jejichž deviantní zájmy se mohou stát módou a prostorem pro úspěšnou komodifikaci – tohle se přesně děje.

Socialismus totiž nejsou jen komunisté a libtardi, socialismus je především politický nástroj těch, kteří prodávají svoji práci, jsem to i já. Socialismus má krotit kapitál, aby neokrádal nás zaměstnance a občany (s klidem se můžeme nazvat proletariát). Socialismus má chránit blízké vazby, tj. chránit naše rodiny, komunity, národ a případnou možnost se realizovat v odborovém hnutí. Socialismus má chránit jeden z předpokladů demokracie, tj. aby skutečným suverénem byl lid, nikoliv špatně maskovaný lobující kapitál. Jinak je demokracie něco zcela jiného. A ano, je zde liberální demokracie, tj. vláda kapitálu a kulturních progresistů. Jedni jsou chladní obchodníci, druzí mají ve svých řadách jednak pijavice, které jsou přisáté na veřejných financích a pak ty druhé a to jsou idealisti, tedy ti idioti, se kterými se potkáváte v internetových diskuzích. Systém je liberální bez ohledu na vaši volbu. Volby jsou formálním doplňkem systému. Jednoduše, změna by  musela nastat ve velkých evropských zemích, aby i zbytek, tj. periferie jako ČR, mohl mít volby, kde občané vyberou ze skutečně konzervativních, socialistických nebo liberálních stran. Socialismus nepotřebuje alianci s konzervatismem, protože socialismus je natolik konzervativní, nakolik jsou vrstvy, které reprezentuje a hájí (ne)rozumné. Nehrozí však, že nižší střední třída a nižší třídy budou podléhat módnímu, drahému a přiblblému kosmopolitismu, na druhou stranu po něm může část těchto tříd z konformistických důvodů toužit. Michéa jde na komoru, odjinud než Deneen, ale oba spojuje touha dekontaminovat ostatní politické teorie od liberalismu.

Tohle dílko vřele doporučuji stejně jako debatu o tzv. konzervativním socialismu, která je symbolicky završena tuzemským sborníkem Budoucnost levice bez liberalismu, který vyjde v prvním dubnovém týdnu tohoto roku.

Tajnosti levice: Od ideálu osvícenství k triumfu neomezeného kapitalismu
Jean-Claude Michéa
Masarykova demokratická akademie, brožovaná; 2019; česky; 128 s.

Objednat na Alza.cz.