Vrbětice, muž s ricinem a dávné stopy jednoho iráckého konzula

Od soboty 17. dubna čelí Česká republika vážné krizi, která bude mít v každém případě dalekosáhlé dopady a mezinárodní přesah. Jak je obecně známo, čelní představitelé státu obvinili Rusko za sedm let starý výbuch muničního skladu ve Vrběticích. Svět se nachází uprostřed rapidně rostoucího napětí a v té souvislosti se objevují ozvěny minulosti.

Nejprve shrnutí. V roce 2014 došlo ke dvěma výbuchům v areálu muničních skladů ve Vrběticích na Zlínsku, které české Ministerstvo obrany pronajímalo ostravské firmě Imex Group. K prvnímu výbuchu ve skladu číslo 16. října 2014. Druhý výbuch nastal 3. prosince téhož roku.

Příčina výbuchu nebyla sedm let uspokojivě vysvětlena ani vyšetřena. Nyní bylo oznámeno, že na základě dlouhodobé spolupráce NCOZ, BIS a brněnského státního zastupitelství existují důkazy o zapojení Ruska. Přesněji řečeno, že do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v říjnu 2014 jsou zapletení stejní příslušníci ruské GRU jako do otravy Sergeje Skripala v anglickém Salisbury o čtyři roky později.

Cílem útoku mělo podle dostupných informací být znehodnotit dodávku munice bulharského obchodníka Emiliana Gebreva, která byla určena pro ukrajinskou vládu čelící ruské invazi. Tato událost vedla k řadě výbuchů v celém areálu a smrti dvou Čechů. Za pachatele byli označeni příslušníci ruské vojenské zpravodajské služby (GRU), kteří se se v Česku měli prokazovat ruskými pasy na jména Alexander Petrov a Ruslan Boshirov. Dvojice měla pak měla využít ještě dalších krycích dokladů a sklad ve Vrběticích navštívit pod jmény Nikolai Popa, respektive Ruslan Tabarov.

Policie uvedla, že oba muži přiletěli do Česka 13. října 2014 pravidelnou linkou Aeroflotu z Moskvy. Území země opustili 16. října, kdy odjeli do Rakouska a odtud odletěli zpět do Moskvy. Právě v den jejich odletu nastal první výbuch ve Vrběticích.

Na tiskové konferenci v sobotu premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček oznámili, že Česko v reakci na ohlášená zjištění vyhostí 18 ruských diplomatů.

Důkaz

Je potřeba připomenout a ve skutečnosti to zdůrazňují i česká média, odvolávající se na zdroje z české bezpečnostní komunity, jednoznačný důkaz prokazující, že výbuch ve Vrběticích způsobili Rusové, chybí a bezpečnostními složkami nebyl zatím předložen (článek psán k 18. dubnu 2021).

Tím není zpochybňována možnost, že by pachateli mohli být a už vůbec ne informace, že se oba operativci v inkriminovaný časový úsek na území ČR na nacházeli.

Nicméně sám týdeník Respekt, který zpravodajské kauzy spojené s Ruskem intenzivně pokrývá a dva jeho redaktoři se mnohdy staví do role exkluzivních příjemců zákulisních informací od českých zpravodajských služeb (nejčastěji BIS) ve svém článku tvrdí:

„Policie zatím nemá přímý důkaz, že do areálu oba muži fyzicky skutečně vstoupili, ale považuje tuto hypotézou za vysoce reálnou.“

Za další, policejní mluvčí na dotaz redaktorů iDnes k existenci údajných kamerových záznamů odpověděla vyhýbavě a doslova uvedla:

„Nebudeme k tomu vůbec nic říkat. Ani dávat, ani zveřejňovat. Vůbec nic, čímž neříkám, že je máme. Nad rámec toho, co zveřejňujeme, nebudeme v této věci nic jiného dávat.“

K případu tak údajně existuje bohatá důkazní mozaika, kterou se podařilo poskládat BIS ve spolupráci s dalšími bezpečnostními složkami. Mimo údajného kamerového záznamu má ještě jít o tajemný e-mail z Tádžikistánu, který byl zbaven metadat a zároveň měl obsahovat fotografie obou údajných útočníků.

Motiv?

Ani ten není příliš jasný. Oficiální verze, tedy pokus sabotovat chystané dodávky zbraní na Ukrajinu, není nereálný, ale je obtížně uvěřitelný. Nedává příliš smysl, aby se Rusko snažilo složitě likvidovat dodávky zbraní pro ukrajinskou vládu pomocí speciální jednotky ve třetí zemi, když má dostatek kapacit k tomu, aby tak činilo na místě dodání, popřípadě na linii doteku ukrajinské armády a proruských vzbouřenců (ruských sil).

V případě zbraní z Vrbětic navíc nešlo o moderní systémy s potenciálem zvrátit poměr sil na ukrajinském válčišti. Firma Imex Group repasuje starou sovětskou techniku, která se v zemích bývalého SSSR válí po tisících kusech.

Během událostí, bezprostředně následujících po tiskové konferenci vlády, se zároveň objevila druhá verze, která hovořila o pokusu Ruska sabotovat dodávky zbraní syrským vzbouřencům. To je velmi zajímavá linie kauzy. I v případě Sýrie se jedná o region, kde Rusko tvrdě hájí své zájmy a zcela v duchu velmocenské logiky se snaží narušovat aktivity, které jsou s těmito zájmy v rozporu, tedy například podporu protivládních vzbouřenců.

Pak je na místě vtíravá otázka, kdo chtěl z Česka do Sýrie vyvážet zbraně. Zatímco vyvézt speciální materiál na Ukrajinu v roce 2014 bylo po zrušení embarga legálně možné (ačkoli podle našich zjištění by české Ministerstvo zahraničí v licenčním řízení nesouhlasilo s vývozem některých typů útočných zbraní a munice), do Sýrie nikoli. Jakýkoli vývoz zbraní z EU do Sýrie nebyl možný minimálně od roku 2013. Otázka tedy zní, pokud se to dělo, věděly o tom bezpečnostní složky? Pokud ano, proč nezasáhly? Bylo to součástí jakési složitější zpravodajské hry?

Nabízí se možnost, že sabotáž mohla mít ze strany Ruska ještě jiný důvod. Bývalý premiér Sobotka v rozhovoru zmínil, že důvodem mohl být fakt, že po roce 2013 vznikla v Česku vláda, která nebyla Moskvě po chuti a Rusko se mohlo pokusit ji destabilizovat. Opět, proč útočit na nepohodlnou vládu tak riskantně? Rusko bývá standardně obviňováno ze sofistikovaných informačních operací s cílem ovlivnit voličské preference nebo podkovat důvěru obyvatel v ústavní systém. Máme na mysli případy Brexitu nebo amerických prezidentských voleb. Představa, že k ovlivnění zcela jistě méně významnější agendy v České republice zvolí totožná velmoc takto drastické prostředky velký smysl nedává. O to méně v situaci, kdy byl v témže roce, o kterém mluví Sobotka (2013) zvolen poprvé prezidentem Miloš Zeman, obecně považovaný za vlivovou osobu Ruska, který vytrvale a dílem úspěšně činnost Sobotkovy vlády komplikoval.

Jen otázky

Nedůvěru vzbuzují už zmatená a protichůdná tvrzení vlády a narychlo svolaná konference. Nejdříve se prý o údajném zapojení Ruska vědělo již delší dobu, včetně toho času ministra zahraničí Hamáčka, který plánovanou cestou do Ruska údajně jen plnil scénář zpravodajské hry s cílem zamaskovat před Moskvou chystaná protiopatření. Toto následně zpochybnil premiér.

S tvrzením, že zjištění jsou známa delší dobu, přispěchal také exministr zahraničí Petříček (shodou okolností krátce předtím vyštípaný z vlády na popud Hamáčka který ve vnitrostranickém souboji proti Petříčkovi obhájil předsednický post), jehož tvrzení napadl Hamáček s odkazem na možné porušení zákona o utajovaných informacích.

Naprosto zásadní otázkou zůstává vlastní provedení sabotáže. Pokud se přeneseme přes veškeré pochybnosti, zda zmiňovaní příslušnici GRU ve Vrběticích skutečně byli, i po úspěšné infiltraci do areálu musela nutně přijít fáze 2, a to pronesení a umístění nálože do beden s municí, které jsou ale zapečetěné, označené a pravidelně kontrolované. Od začátku se přitom pracuje s verzí, že nešlo o narušení pláště muničního skladu a nelegální infiltraci (která je u muničního skladu, skrytého v lesích, samozřejmě možná), ale právě o legální návštěvu pod falešnou identitou.

Pachatelé museli před vstupem do zóny, kde je uskladněna munice, projít bezpečnostní kontrolou, která musí vyloučit pronesení jakýchkoli nedovolených předmětů do areálu. Instalace výbušného zařízení dále vyžaduje určitý čas. Znamená to, že se z nepochopitelných důvodů v bezpečnostní zóně pohybovali sami a bez dozoru? Nebyly snad v areálu ani kamerové systémy, které by veškerý podezřelý pohyb a činnost dvou lidí uprostřed naskladněné munice odhalily ostraze areálu? Samotný Imex navíc popřel, že by muže, o kterých se mluví jako o pachatelích, kdokoli z jeho zaměstnanců v minulosti viděl či poznal. Jiný zdroj pro iDnes dokonce možnost infiltrace prostor s municí popřel.

Ve Vrběticích následně došlo k druhému výbuchu, ale to bylo v době, kdy se oba agenti na území ČR ani podle tvrzení českých bezpečnostních složek již nenacházeli. A nešlo o sekundární výbuch, způsobený pobíháním zvěře mezi zbytky munice rozmetané prvním výbuchem (těch bylo zhruba tři sta), nýbrž o samostatnou detonaci dokonce většího množství munice než v prvním případě.

Znamená to, že první výbuch měli na svědomí Rusové, zatímco druhý již byl dílem náhody? Nebo byly oba způsobené ruskými sabotéry a prodleva mezi oběma výbuchy byla důsledkem předčasného nebo naopak opožděného výbuchu jednoho ze dvou systémů? Bylo by dobré slyšet odborný názor experta na výbušniny, který by z nestranného hlediska zhodnotil zejména dlouhodobou trvanlivost různých typů výbušnin v případě jejich nastražení, projevy vlastností konkrétních látek v různých podmínkách (těkavost atd.), možnosti jejich dálkové aktivace a rizika selhání.

Značně opomíjeným tématem je vlastní existence dvou dnes již notoricky známých ruských operativců, kteří budí dojem celebrit, vysílaných Ruskem po celém světě, ale vlastním provedením připomínajícím spíše komediální duo Pat a Mat. V té souvislosti by nemělo zapadnout, že jednou ze zásadních indicií ukazující na ruskou stopu ve Vrběticích má být použití dokladů, které oba pachatelé měli znovu použít čtyři roky později ve Velké Británii při pokusu o otravu Sergeje Skripala.

V takovém případě by se jednalo o zcela školáckou chybu. Jak redakci NK sdělil zdroj se zkušenostmi z bezpečnostní komunity, v případě využití krycích prostředků při jedné operaci je takový doklad již „toxický“ a jeho opětovné využití by sebou neslo obrovské riziko. Zpravodajské služby přitom mají možnosti tvorby krycích dokladů a u organizace typu GRU jsou tyto možnosti v podstatě neomezené.

Stíny minulosti

Předpoklad, že sled událostí, který následoval po odhalení zjištění českých bezpečnostních složek, mohl posloužit jako páka k vyřazení ruského Rosatomu z tendru na dostavbu bloku jaderné elektrárny v Dukovanech, bude zcela jistě pravdivý. Je evidentní, že v posledních týdnech docházelo ke stupňování vnitropolitické hry, kdy zatím posledním krokem, který měl vychýlit situaci ve prospěch zastánců účasti Rosatomu, byla informace o vytvoření konsorcia českých firem, kde by Rosatom byl pouhým dodavatelem. Mělo tak dojít k obejití výhrad zpravodajských služeb k účasti ruské firmy v tendru.

S velkou pravděpodobností sledujeme části procesu, jehož dopady jdou daleko za obzor České republiky. Někteří čeští zastánci „světa, bezpečného pro demokracii“ budou nyní právem cítit, že nadešla hvězdná hodina české diplomacie, máme ale důvodné podezření, že dochází k opakování některých schémat důvěrně známých z minulosti.

Kauza Vrbětice přichází v době, kdy nová americká administrativa oznámila poměrně tvrdý přístup nejen k Rusku a uvalila sankce na Ruskou federaci za řadu hackerských útoků, chování proti Ukrajině a další aktivity. Zároveň sledujeme eskalaci situace v Černém moři a je možné konstatovat, že svět se ocitl na prahu možné ozbrojené konfrontace jaderných mocností.

Současný dynamický vývoj a přemíra událostí dává rychle zapomenout. Zhruba před rokem „žilo“ Česko kauzou tzv. muže s ricinem. Šlo o to, že podle „důvěrných informací“ získaných redaktory Respektu měl do ČR mířit tajemný Rus s kufříkem, ve kterém měl mít zařízení obsahující ricin s cílem zavraždit pražského primátora Hřiba a starostu Prahy 6 Koláře. To vše za jejich postoje během kauzy spojené s umístěním sochy maršála Koněva v Praze. Ve skutečnosti se jednalo o nepovedenou zpravodajskou hru spíše kabaretního typu postavenou na nevraživosti dvou zaměstnanců ruské ambasády v Praze, kdy jeden o druhém napsal anonym související s výše zmíněným obsahem, který zaslal na patřičná místa.

Sledujeme pokus o reparát? V žádném případě se nedomníváme, že celá kauza Vrbětice je takzvaně vycucaná z prstu. Samotné působení ruských zpravodajských služeb na českém území není překvapivé a pravidelně o něm informují domácí zpravodajské služby.

Nicméně bílá místa celé kauzy mohou vést k oprávněným obavám, že zde existuje jistá nepopiratelná indicie o pohybu ruských agentů na území ČR v uvedeném období, ale faktické spojení s výbuchy nebude nikdy prokázáno. S přihlédnutím k probíhajícímu sledu událostí jako je vzájemné vyhošťování diplomatů a zapojení spojenců již rozjetý vlak nepůjde zastavit. Bez ohledu na to, co vyšetřování ve skutečnosti prokáže se pohybujeme na extrémně citlivé tektonické půdě. A je dost možné, že celá kauza byla „popostrčena“ informacemi západních spojenců nebo jejich fragmenty s vhodným kontextem tak, aby rozhoupala místní administrativu k rozhodné akci.

Jak jsme již zmínili, Bidenova administrativa vyhlásila ofenzivu na všech frontách. Tento plán v nějakém časovém horizontu globálně zřejmě selže, ale jedním z vektorů může být momentálně středoevropský prostor, kde americká aktivita manifestuje v případě České republiky.

Ostatně nebylo by to poprvé. V roce 2003 byl jeden z vymyšlených důkazů, umožňujících Spojeným státům „ospravedlnit“ útok proti Iráku, postaven na tzv. „české stopě“. Šlo o nepravdivou informaci iráckého disidenta o údajném setkání iráckého konzula s jedním z atentátníků z 11. září v Praze, která měla prokázat spolupráci Saddáma Husajna s organizací al-Káida.